Zde jsou pravidelně přidávány nové příspěvky, které si můžete přečíst a vytisknout
…a protože Život je jeden velký tobogán a svět kolem tebe se točí, jak na kolotoči,
vše se mění a nic z toho si na věky nemůžeš podržet,
nezbývá než smířit se s začátkem i koncem toho, s čím se potkáváš.
Vše, co začíná, má v sobě i nádech konce, v tom je zachována genialita Života,
neustálé změny a proudění času.
Tak sen fyzické reality hraje se sebou malou rošádu,
vše se prolíná a zároveň mizí v koridoru Nepoznatelna.
Cesta Srdce může být tou skromnou odměnou, letmý pohled, kudy putovala „tvá“ energie.
Vše protéká skrze otevřenou dlaň a TY stojíš s otevřenou náručí
a necháváš Svět k sobě přijít v takové podobě, kterou na sebe TADY a TEĎ navléká.
Hraješ tuto hru s uvědoměním herce a s moudrostí hosta
pozvaného k ochutnání všeho, co se nabízí.
Mezi stoly se pohybuješ lehce, vždy jen trochu ochutnáš a jdeš dál.
Na všech stolech se servírují různé věci, rozmanité vztahy, situace a zkušenosti,
ale všechny jsou spojeny jakousi neviditelnou nití – Láskou.
Ta drží a podpírá svět, když se zrovna naklání v nevlídném počasí špatných ...
Číst celý článek
Nejsi tady ty a ti ostatní – je tu jen množství různých objektů,
kterými prostupuje Vědomí.
Vědomí (Bůh) vytvořilo všechny objekty, hraje všechny role
a zároveň zakouší odpovídající následky.
Ve vesmírné výrobně kostýmů si zapůjčilo pro každou roli odpovídající tělo s vlastnostmi,
které zajistí dokonalé ztvárnění předepsané role stejně,
jako když si herec na sebe navlékne divadelní kostým určený
pro roli sedláka, princezny nebo řidiče.
Proto „tvé“ tělo a „tvé“ vlastnosti jsou takové, jaké jsou,
aby dokonale zajistily ztvárnění role podle kosmického scénáře.
Vědomí – Bůh – Tao….se poté nastěhovalo do všech objektů – těl a „hýbe“ s nimi tak,
aby se divadelní představení jménem Život odvíjelo podle toho, jak má.
A aby to byla opravdu zajímavá hra se všemi možnými situacemi, událostmi,
emocemi a myšlenkami, tak Vědomí záměrně na sebe zapomnělo
a úplně se ztotožnilo s rolí stejně, jako když herec zapomene na sebe
a „propadne“ se do role, kterou hraje.
Proto i TY - Vědomí si myslíš, že jsi tělem, jménem a pocitem já,
který automaticky při ztotožnění vznikne.
Vědomí – TY ve své pravé podstatě tak zapomnělo, ...
Číst celý článek
Všechny prožitky jsou bezpečné, nemusíš se jich obávat.
Vznikají v prostředí, plují prostředím a mizí v prostředí.
Putují tebou, tak jako vlny oceánem.
Nemají pevný tvar, jsou to jen poryvy větru, ne vítr samotný.
Nemusíš je vnímat jako hrozby, můžeš se při nich uvolnit.
Oceán si také z vln „hlavu“ nedělá, protože „ví“, že je oceánem, ne vlnou.
Nechá vlny přirozeně ve svém prostředí si hrát, nebrání jim v tom.
Vlny vznikají a zanikají na pozadí věčného oceánu stejně, jako pocity, emoce a prožitky.
Pokud budeš bdělý k tomu, co zrovna v TOBĚ vyvstává, není potřeba žádné obrany.
Všechny prožitky jsou bezpečné, není důvod se před nimi chránit
nebo se dostávat do nějaké kontrakce a ztuhnutí.
Můžeš se uvolnit, jsi oceánem,
který nemusí budovat žádnou obranu proti tomu, co jím proplouvá.
Pokud nebudeš odporovat vnitřním i vnějším zkušenostem
a necháš je být tím, čím jsou bez jakéhokoliv komentáře a dalších dialogů,
nebudeš před nimi couvat nebo utíkat.
Necháš je plout tam, kam chtějí.
Odměnou ti bude uklidnění v rozbouřených vodách každodenního života.
Pokud utíkáš před tím, co zrovna cítíš, zastav se a přijmi to.
Přijmi to, jak se TEĎ zrovna cítíš.
Jaké emoce a pocity máš, když čteš tyto řádky?
Přijmi je, ať jsou jakékoliv.
Přijmi smutek, pokud jej máš, nebo přijmi zlost, když tebou lomcuje.
Přijmi i své nepřijímání, přijmi to, od čeho odvracíš zrak.
Žádné nepřijetí ještě nikdy nikomu nepomohlo, naopak, vše časem zesílilo.
Nejsi pštros, abys strkal hlavu kamsi před tím, co JE.
Jsi prostorem, kde se vše odehrává, nejsi emocí, která tebou putuje.
A věř, že to, co cítíš, MÁŠ zrovna cítit podle jakéhosi kosmického scénáře.
Nehledej v tom pravdu, příčiny se odstraní samy po tvém přijetí.
Měj odvahu a přijmi vše, co zrovna cítíš a nechej to v „tobě“ žít.
Neublíží ti to, neboj, jen se to naoko tak tváří.
Vzdej se tomu, stejně jako poražený voják kapituluje před silnějším protivníkem.
Časem, když nebudeš vzdorovat tomu, co zrovna cítíš, nastane úleva.
Staneš se paradoxně silnějším a z poraženého bude pomyslný „vítěz“.
Časem, když to přijmeš a „naučíš“ se s tím žít,
bude se prohlubovat odstup od bolestivých emocí.
Budou mít méně „potravy“, protože je přijmeš.
A ještě malé vysvětlení: ...
Číst celý článek
Až obvykle všude selže tvé snažení,
můžeš se s důvěrou obrátit na svůj Zdroj – podstatu sama sebe
– sílu, která vše řídí a převyšuje.
Je natolik moudrá, že se dokáže postarat o další kroky ve tvém životě
a vést tě na pomyslné cestě.
Nemá žádné vlastnosti, přesto však spolehlivě řídí každý krok ve tvém životě.
Nečeká na tvé svolení, zda může, čeká jen,
kdy se unavíš zbytečným pádlováním proti jejímu proudu.
Má pravé KNOW HOW a tím vytváří a udržuje každý okamžik Vesmíru.
Nikdo neví, jak ze své neexistence vytváří vlastní existenci,
je potřeba jen přijmout, že tomu nikdy neporozumíme.
Až se na ní s důvěrou obrátíš, můžeš všechny své plány a očekávání zahodit do koše.
Jsou ji k smíchu, protože ONA si jede podle svého.
Jistě jsi zažil mnohokrát v životě, jak tvé předpovědi a pevné cíle zmizely v prachu světa.
A protože nikdo neví, co jej čeká, je vhodné naslouchat,
kam tě ONA síla vede a přestat rigidně plánovat „svůj“ život.
Ničemu jinému totiž důvěřovat nemůžeš,
to však vyžaduje přestat prosazovat pomyslnou osobní vůli.
Pokud se ...
Číst celý článek