Zde jsou pravidelně přidávány nové příspěvky, které si můžete přečíst a vytisknout
Těší se ze svého stavu za jakýchkoliv okolností.
Žije ze dne na den naprosto spokojen s čímkoliv, co se v danou chvíli objeví.
Není spoután předsudky.
Nežene se za „svými“ touhami, ani je nepotlačuje.
Když je smyslové potěšení, užije si jej, pokud není, nevyhledává je.
Netrpí pocity viny, protože ví, že vše probíhá podle kosmického scénáře
– VŠE JE TAK, JAK MÁ BÝT.
Nestará se o hmotné potěšení ani duchovní osvícení.
Nevyhledává samotu ani společnost
– přijímá jakýkoliv formu bytí, která se zrovna nabízí.
Žije v tomto světě, jakoby v něm nebyl
a hraje vědomě svou přidělenou roli, jak nejlépe umí.
Představy, očekávání a cíle zahodil do koše,
přítomný okamžik je pro něj to pravé dobrodružství.
Necítí se osamělý, protože cítí jednotu s celým Vesmírem – on je Vesmír.
Nehodnotí, nekritizuje a ostatní nechává najít si „své“ štěstí.
Nemluví Vesmíru do jeho práce, nechává věci, ať se stanou.
Co nepřijde, neschází a vše, co přijde, je bezpodmínečně přijato.
Cokoliv se děje, je pozorováno.
Pokud je potřeba akce, provede ji spontánně tak, jak to cítí
– podle přirozenosti.
Je trvale ponořen v kosmickém proudu, a tak spojen ...
Číst celý článek
Pokud jsi přesycen četbou „duchovní“ literatury, otázkami o vzniku světa,
hledáním svého „dvojplamene“, komunikací se sférou andělů a bohů,
zda karma ano nebo ne, zda jsi tady za trest nebo za odměnu
nebo zda máš mít „vyšší“ vibrace a všem odpustit,
zřejmě nastal čas, abys začal konečně žít.
Žít život, který se ti nabízí TEĎ a TADY.
Zda je to sledování TV, příprava jídla, čištění zubů nebo rozčílení,
vše patří do hry jménem Život, vše je Vědomí.
Pokud jdeš na toaletu nebo si čteš omračující příběhy našich „Superstar“,
je to stejné, jako když medituješ nebo piješ čaj.
Tvé „Ó mani padme húm“ má stejnou váhu jako píseň
„Před chajdou, až budeš stát“.
Jestli rozjímáš na vrcholku hory nebo griluješ na zahradě
a popíjíš svůj oblíbený nápoj, má stejný význam.
Vše je Život, vše je Vědomí, tak proč si „lámat“ hlavu s tím,
co je špatně a co je dobře.
Vše je prostě takové, jaké je.
Nemůžeš sejít z cesty, protože žádná cesta neexistuje.
Sedíš vždy ve správném vlaku.
Když už máš „nad hlavu“ všech rad, které ti nabízí
schovat si slupky od banánů, denně pít ...
Číst celý článek
Konvenčnost, jistota a spořádanost
nebo dobrodružství „ochutnávání“ fyzické reality?
Strach před nejednoznačností života nebo plavání v rozmanitých vodách?
Zakládat barikády proti všemu novému
nebo otevřít dveře tomu, co se zrovna nabízí?
Boj proti tomu, co se objeví, ze strachu z odhalení sebe sama
nebo jít s otevřenou náručí tam, kam vane vítr a třeba se i ztroskotat?
Číst o životě v teple domova nebo být „namočen“ do kvasu reality?
Připoutání nebo tančení mezi možnostmi?
Polemizovat, hádat se a kritizovat nebo nechat ostatní být a odemknout okovy?
Slepě věřit všemu nebo zpochybnit „zaručené“ návody a rady?
Být někým nebo NIKDO?
Třást se strachy a nic neudělat nebo být plný strachu a přesto skočit?
Problémy nebo příležitosti?
Spoléhat se na druhé nebo na svůj „vnitřní“ kompas?
Mít na všechno názor nebo se již k něčemu nevyjadřovat?
Spát nebo se konečně probudit?
Odpor nebo uvolnění, kontrakce nebo plutí?
Lež nebo pravda?
Přetvářka nebo upřímnost srdce?
Buď to, nebo to.
Pohled ega nebo pohled Zdroje – TEBE?
Není to dilema, jde o poznání své pravé podstaty.
Potom se ego vrátí tam, odkud vzniklo.
Dříve nebo později se to bude týkat každého z nás.
Ať děláš cokoliv, v danou chvíli to „MÁŠ“ dělat.
Jízda na kole, spánek, dívání se na TV nebo čtení jsou činnosti,
které mají z pohledu Vědomí – Nejvyšší Existence nebo Boha
stejnou kvalitu – ve všem je totiž „ON“ obsažen.
Jakmile jednu činnost povýšíš nad ostatní
a „napumpuješ“ do ní nadměrnou důležitost,
je to začátek postupné cesty k vlastní neuróze.
Ať je to vztah, práce nebo studium, když to „přeženeš“ s jejich důležitostí,
zaděláváš si na velký problém.
Tím to získá sílu s tebou mávat do všech stran a vnitřní klid,
který ve skutečnosti hledáš, se stává nedosažitelným.
I když se rozum – ego tomu bude bránit, nic není „vyšší“ a důležitější, než to ostatní.
Může to být pro tebe významné, ale jakmile si „naprogramuješ“,
že bez určité věci, osoby nebo vztahu nemůžeš žít,
přestaneš vidět věci takové, jaké jsou.
Žádná činnost není „duchovnější“, než jiná.
Chůze je stejně „duchovní“ jako meditace,
posezení s přáteli má stejnou kvalitu jako četba té „správné“ literatury.
Forma je jiná, ale esence je jen JEDNA.
Proto se netrap, zda to, co zrovna děláš, je tou správnou činností ...
Číst celý článek
Když se druzí nechovají tak, jak by sis přál, nepropadej panice.
Nemusí být takoví, jak to vyžaduješ.
Když se život nevyvíjí tak, jak si měl v plánu, buď v klidu.
Život nezajímá žádný „tvůj“ plán, ON si jede podle svého.
Stalo se někdy ve „tvém“ životě, že to dopadlo přesně tak, jak sis naplánoval?
Slovo „přesně“ je v té větě nejpřesnější a nejdůležitější.
Málokdy TO dopadlo tak, jak sis představoval, že?
Chyba není na žádné straně.
Je to jen a jen důsledek toho, že neustále vnucuješ Životu něco „svého“,
místo toho, abys mu naslouchal, co ti chce říci.
Život udržuje svůj běh podle námi nepochopitelného scénáře
a na to, co chce Martina, Ivan, Markéta nebo Tomáš nebere ohled.
Život není něco, co se ti děje, ale TY sám jsi samotný Život.
Není to něco vnějšího, protože potom byste byli dva – ty a Život.
Potom samozřejmě vznikají problémy, kdy ty chceš něco,
a Život pádí jiným koridorem.
Ale tak to není – jsi samotným Životem, procesem, který se nikdy nezastaví.
Pokud si uvědomíš, že to, co prožíváš, sis sám připravil na neosobní úrovni,
přestaneš zatrpkle hledět ...
Číst celý článek