CO SE MÁ STÁT, SE STANE

Nemůžeš si na Vesmíru vynutit to, co se nemá stát

a zabránit tomu, co se má stát.

NEBER SI NIC OSOBNĚ

Pokud ti někdo něco vyčítá, neber si to za své.
Není to tvůj náklad, který si musíš naložit a vézt.
Pokud nenastoupíš, postupně ztratí svou váhu a sílu.
Pokud jsi smutný nebo zklamaný, neber si to osobně.
Jen tělem prochází smutná nebo zklamaná myšlenka.
Vznikla ve Vědomí – ve všemocném architektu projeveného světa.
Ten ji posílá do fyzické reality pro zachování své evoluce.
Tak se hraje hra jménem Život v iluzorním světě jevů.
Jsi ve své podstatě svědkem toho všeho,
proto nemusíš skočit na „lep“ každé myšlence nebo emoci.
Jen nevědomost tě strhává do víru snového dramatu.
Jen nevědomí prožívají zmatený život.
Jsi věčný klid na pozadí pestrobarevné palety vztahů, situací a dramat.
Jsi hlína, ne hliněná nádoba.
Jsi drahý kov, který je základem pro šperky, ne šperkem samotným.
Proto si neber nic osobně, protože se tě nic tak nedotýká, jak si myslíš.
Jsi prostředím, které dává vzniknout tomu,
co se tě snaží „lapit“ do svých sítí.
Skrze lidské bytosti hovoří Vědomí, a tak rozehrává své bláznivé scénáře.
Pokud to pochopíš, automaticky tě navštíví klid,
který je tvým pravým domovem.
Je tvou přirozeností a tvou nejhlubší esencí.

TOUHA

Pokud máš touhu, je dáno, abys ji měl.
Je zbytečné se ji zbavovat a hledat pro to nějaké opodstatnění.
Touha je zde, aby se vyjádřila, ne potlačila.
Touha je krev života a udržuje celý mechanismus světa v chodu.
Před touhou nemůžeš utéci, ani se před ní někde schovat.
Všude tě najde, vynoří se v ten nejméně očekávaný okamžik.
Výsledkem poznání je nebýt na touze závislý a nestavět na ní své štěstí.
S touhou si můžeš hrát, můžeš ji pozorovat, nebo jen ji vnímat.
Pokud na ní nelpíš, není nebezpečná.
Vědomí skrze nás promítá „své“ touhy do fyzické reality.
Vědomí také „zařídí“, aby touha zmizela.
Jedině tak se od touhy oprostíš.
Ne ty, ale Vědomí, které touhu vytvořilo,
ji také jako jediné může „stáhnout z oběhu“.
Proto se netrap, když tě nějaká touha doprovází.
Pokud je procítěna srdcem, nemůže nikomu ublížit.
S rostoucím poznáním budou přirozeně touhy slábnout.
Jde o automatický proces, s kterým si nemusíš „lámat“ hlavu.
Do té doby se bav a rozšiřuj se skrze touhy.
Až trvale najdeš lásku a štěstí v sobě,
budeš vnímat touhy jen jako nápady, které tě rozveselí.
Pak si svobodně vybereš,
zda ji uskutečníš, nebo ...

Číst celý článek

TAM „VENKU“ NIC NENAJDEŠ

Pokud se snažíš najít lásku někde jinde, než ve svém nitru,
dříve či později zažiješ zklamání.
Když hledáš štěstí tam „venku“,
najdeš jen to, co jako štěstí vypadá
– dokonalou iluzi krátkodobého štěstí.
A pokud si pořizuješ věci nebo kupuješ zážitky,
abys prožíval radost, opět míjíš cíl.
Tam „venku“ se jen zdá, že najdeš něco, co hledáš.
Tam „venku“ je tu proto, abys pochopil,
jak vypadají slepé uličky.
Radost, lásku a štěstí nemůžeš najít nikde jinde, než u sebe.
Jsou totiž tvou vlastní esencí, tvou podstatou, tebou.
Nemůžeš je nikde najít, protože tím jsi.
Můžeš si je jen uvědomit a nemusíš se při tom pohnout ani o „píď“.
Nikdo a nic na celém iluzorním světě ti to nemůže dát.
Proč by oceán plný vody měl hledat vodu někde jinde?
Kolik musí ještě přijít zklamání, smutku a rozčarování,
než to bude pochopeno?

PŘIROZENOST

Nesnaž se být duchovní, buď přirozený.

Žádná pokora ti nezaručí, že se z tebe stane svatý nebo osvícený.

Vyumělkovanost a přetvářka patří do světa byznysu, ne k tobě.

Buď svůj…..buď přirozený.

Nemusíš dodržovat žádná pravidla a způsoby chování

a nepotřebuješ se někomu zalíbit.

Nehledej dokonalost, neexistuje.

Takový, jaký jsi ve své přirozenosti, jsi dokonalým výtvorem Vědomí.

Nemusíš se po nikom opičit, ani to nejde – buď přirozeně sebou.

Chovej se tak, jak to cítíš v danou chvíli.

Nemusíš být klidný, když tebou cloumá vztek.

Jen mu dej průchod a pak na něj zapomeň.

Kolik sil ...

Číst celý článek