NEBER SI NIC OSOBNĚ

Pokud ti někdo něco vyčítá, neber si to za své.
Není to tvůj náklad, který si musíš naložit a vézt.
Pokud nenastoupíš, postupně ztratí svou váhu a sílu.
Pokud jsi smutný nebo zklamaný, neber si to osobně.
Jen tělem prochází smutná nebo zklamaná myšlenka.
Vznikla ve Vědomí – ve všemocném architektu projeveného světa.
Ten ji posílá do fyzické reality pro zachování své evoluce.
Tak se hraje hra jménem Život v iluzorním světě jevů.
Jsi ve své podstatě svědkem toho všeho,
proto nemusíš skočit na „lep“ každé myšlence nebo emoci.
Jen nevědomost tě strhává do víru snového dramatu.
Jen nevědomí prožívají zmatený život.
Jsi věčný klid na pozadí pestrobarevné palety vztahů, situací a dramat.
Jsi hlína, ne hliněná nádoba.
Jsi drahý kov, který je základem pro šperky, ne šperkem samotným.
Proto si neber nic osobně, protože se tě nic tak nedotýká, jak si myslíš.
Jsi prostředím, které dává vzniknout tomu,
co se tě snaží „lapit“ do svých sítí.
Skrze lidské bytosti hovoří Vědomí, a tak rozehrává své bláznivé scénáře.
Pokud to pochopíš, automaticky tě navštíví klid,
který je tvým pravým domovem.
Je tvou přirozeností a tvou nejhlubší esencí.