DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ

Nejsi tady ty a ti ostatní – je tu jen množství různých objektů,
kterými prostupuje Vědomí.
Vědomí (Bůh) vytvořilo všechny objekty, hraje všechny role
a zároveň zakouší odpovídající následky.
Ve vesmírné výrobně kostýmů si zapůjčilo pro každou roli odpovídající tělo s vlastnostmi,
které zajistí dokonalé ztvárnění předepsané role stejně,
jako když si herec na sebe navlékne divadelní kostým určený
pro roli sedláka, princezny nebo řidiče.
Proto „tvé“ tělo a „tvé“ vlastnosti jsou takové, jaké jsou,
aby dokonale zajistily ztvárnění role podle kosmického scénáře.
Vědomí – Bůh – Tao….se poté nastěhovalo do všech objektů – těl a „hýbe“ s nimi tak,
aby se divadelní představení jménem Život odvíjelo podle toho, jak má.
A aby to byla opravdu zajímavá hra se všemi možnými situacemi, událostmi,
emocemi a myšlenkami, tak Vědomí záměrně na sebe zapomnělo
a úplně se ztotožnilo s rolí stejně, jako když herec zapomene na sebe
a „propadne“ se do role, kterou hraje.
Proto i TY - Vědomí si myslíš, že jsi tělem, jménem a pocitem já,
který automaticky při ztotožnění vznikne.
Vědomí – TY ve své pravé podstatě tak zapomnělo, kdo je kdo,
samotný tvůrce se domnívá, že je nástrojem, který vytvořil.
Malíř si myslí, že je malířským plátnem.
A aby bylo divadelní představení opravdu rozmanité,
Vědomí začlenilo do hry i jakousi „pojistku“
- skrze některé role toto nevědomé ztotožnění chce odstranit
a znovu si uvědomit, kým opravdu je.  
Hledání, která zažíváš, je tedy jakýsi návrat „domů“, prozření a rozpoznání hry jako hry.
Je to uvědomění si své pravé podstaty – sebe jako tvůrce této geniální hry,
tohoto bláznivého divadelního představení.
V tomto poznání najdeš úlevu od role,
protože nejsi malířským plátnem ani řidičem, jsi ten, který vše pozoruje a zároveň zažívá.
Tak se z herce stane hrající divák…ale to už je jiný příběh.