KDO VLASTNĚ JSEM

Život není něco, co se ti děje, je to „NĚCO“, co od ranního probuzení vnímáš,
co je tvým vlastním vyjádřením, filmem, který se promítá na „tobě“, plátně.
Možná to zní prapodivně, protože jsi stále přesvědčován, že jsi někdo,
kdo žije oddělený život s oddělenými věcmi, situacemi a událostmi.
Nejsi oddělen od filmu, stáváš se jím, pokud zapomeneš, na čem se promítá,
na plátno – na tvou Skutečnou Podstatu.
A tvé vyjádření ve fyzické realitě je život, tak, jak jej znáš.
Tímto poznáním přirozeně nastane klid, po kterém vnitřně toužíme.
Plátno je „klidné“ i když se promítá dobrodružný film,
plátno není nasáklé vodou, když ve filmu prší.
Všude, kam se rozhlédneš, je tedy tvé vlastní vyjádření, film, který se hraje, který hraješ.
Nemá smyslu tedy kritizovat to, co se děje,
kritizoval bys tak sám sebe, svůj výstup na jevišti světa.
Potom i přijetí toho, co se (ti) děje, bude snazší a jednodušší.
Nemusíš se vším souhlasit, stačí jen pro další krok přijmout to, co je tak, jak to JE.
Představ si bílý papír a na něm namalované čtverce, obdélníky a kruhy.
Jak by mohly tyto namalované tvary existovat bez bílé plochy papíru?
Je to jen zdání, klam a iluze, že jsou čtverce oddělené od podkladu stejně,
jako ty nejsi oddělen od života, od toho, co se zrovna promítá na plátně.
Nejsi oddělen od filmu, plně se jím staneš, pokud zapomeneš na plátno – na SEBE.
Jsi tedy podkladem pro veškeré události a vztahy, které opětovně zažíváš jako prožitky.
Jsi svým režisérem, scénářem a hercem.
Někdy je to tragédie a někdy komedie, někdy seriál o mnoha pokračováních.
A všude jsi TY obsažen pod tím vším.
Samozřejmě můžeš oponovat, že některé scénky by sis vědomě nevytvořil,
jenže film má i neobvyklé zvraty, karamboly a nečekané vstupy osob a situací,
aby nebyl nudný, aby ses TY sám nenudil.
Až půjdeš spát, skončí i film, aby následujícího rána byl opět automaticky,
přirozeně promítán na plátně Života, tím, kým skutečně JSI.
Film tu je a nemusí být, TY tu však jsi a budeš neustále.