JE TO TAK, JAK SI MYSLÍŠ, ŽE JE (anebo konec zmatků, co je pravda)

V dnešní době jedni zastávají názor zcela opačný tomu, v co věří druzí.
Jedni věří například ve svobodnou vůli, druzí naopak.
Jedni prohlašují „já jsem Vědomí“, druzí „já jsem Petr, Martina…“.
Jedni věří, že je zachrání a jim pomohou konstelace, nějaký doplněk, nějaká technika a druzí na to ani nepomyslí.
Jedni tvrdí, že tohle je život, takhle funguje a tímto (jejich) způsobem probíhá, a vždy se najdou jiní, kteří říkají a zastávají pravý opak.
Máme tady různá náboženství, jenž ve svých knihách poskytují údajnou pravdu, jak je to s námi, se světem, kdo nás zachránil, kdo předal vědomosti, jak se máme chovat a myslet.
Pak zde jsou jiné filozofické a vědecké směry, které dávají trochu odlišný nebo úplně jiný pohled na realitu a život, který je.
Čemu nebo komu věřit?
Co zastávat a co je vlastně ta Pravda?
Máme věřit mystikům nebo novopečeným gurům, kteří papouškují mezi sebou navzájem nastudované informace?
A co herci, kteří se stali esoteriky nebo fyzici, kteří přinášejí „zaručené“ informace z vědeckých kruhů?
Máme těm věřit a opravdu přinášejí tu pravdu, kterou hledáme?
Odpověď je velmi jednoduchá.
V co věříš, to je.
Čemu věříš, jaká názor zastáváš, tak to také ze tvého pohledu funguje.
Není to překvapující a zároveň směšné?
Jestli věříš na osud, máš ho mít, jestli ne, tak je to jiná pohádka.
Pokud si myslíš, že něco nejde, tak to prostě nejde.
A pokud jsi přesvědčen, že bez někoho nebo něčeho nemůžeš být, tak to i tak bude.
To, co si vybereš, že v to věřit budeš, bude i ze tvé perspektivy fungovat.
Proto věř tomu, z čeho máš dobrý pocit a až z toho přestaneš mít ok pocit, tak si věř v něco jiného.
Vše jsou jen a jen koncepty, žádná konečná pravda.
Stojíš před vesmírným zrcadlem (jsi vlastně toto zrcadlo) a když se usměješ, co v něm vidíš?
No přece úsměv!
Může být něco více jednoduché k pochopení?