Když zjistíš, že jsi prostorem, který vnímá to, co se v něm zrovna odehrává,
který je plný věcí, vztahů, situací a událostí,
ve kterém se nachází i „tvá“ vnější podoba
a plují emoce, myšlenky a pocity stejně, jako vlny v oceánu,
že jsi prostorem, který zahrnuje celý svět, kam jen se podíváš
a druzí do něj vstupují a vystupují stejně jako na stanici metra,
ucítíš vůni dálek a dostaneš se mimo své malé egoistické chápání plné potřeb a chtění.
Máš věčně měnící se šatník a nejsi nikdy sám…vždy jsi plný toho, co zrovna obsahuješ.
Potom jsou to růžové zahrady v růžových zahradách.