BUĎ SI VĚDOM, CO SE DĚJE A KOMU SE TO DĚJE

Být bdělý k tomu, co se zrovna odehrává, je takový malý životní bonus.
Bdělá pozornost k tomu, co se právě děje, je stejné jako výraz „být duchem přítomen“.
Není to žádný složitý stav, do kterého se musíš dostat pomocí nějaké techniky
nebo drilování určitých metod.
Dokonce je přirozenější, než ostatní kultivované stavy jako meditace,
kterou si musíš nejdříve „navodit“, aby fungovala.
Být si vědom, co se děje, znamená plně si uvědomovat svou pravou podstatu – své JÁ,
které pozoruje, co se odehrává v popředí fyzické reality – ve své vlastní projekci.
Uvědomění, komu se to děje, je věnovat plnou pozornost tomu,
komu se dějí prožitky a kdo tyto stavy prožívá.  
Tvé pracovní já – tvá fiktivní osobnost, za kterou se mnoho z nás pokládá,
na sebe navléká mnoho podob za pomocí myšlenek, se kterými se ztotožňuje.
Potom pro většinu lidí platí „já jsme smutný…já jsem naštvaný…já se trápím“.
Ve skutečnosti však ve stavu všímavosti zjistíš, že nic z toho není pravda,
protože plátno, na kterém se film promítá (TY ve své pravé podstatě),
nemůže být dějem zasaženo.
Jsi věčným svědkem života osobnosti - sebe, kterou nazýváš svým jménem,
a která existuje jen z důvodu, že ses do ní plně ponořil…a usnul jsi.
Zapomněl jsi, KDO vše uvádí v život, skočil si tak na „lep“ sám sobě.
Probuzení ze snu znamená uvědomit si, že TADY je klid, zatímco TAM v realitě to vře.
Toto uvědomění přináší zklidnění, i když „venku“ se střídají emoce a nálady.
TY vše pozoruješ z místa, které není zasaženo myšlenkami…..jsi k nim vnímavý.
Hraješ ve fiktivní osobnosti a zároveň se pozoruješ, jak si vedeš.
Jsi na jevišti a v hledišti.
Jednou to vyzkoušíš a nebudeš z tohoto stavu chtít odejít.
Vlastně nebude zde nikdo, kdo by odcházel, TY se tímto stavem staneš.