MATRIX-NEO :: Zajímavé články a informace

PŘESUN K BDĚLÉ POZORNOSTI

Věnuj pozornost tomu, proč je mysl v kontrakci a bolesti,
nebo proč se snaží něčemu vyhnout a utíká k příjemnějším tématům.
Věnuj pozornost tomu, proč mysl nepřijímá to, co JE.
Buď bdělý a přítomný, když v tobě vznikají pochyby, neklid nebo sebemenší rozrušení,
jako výsledek odporu proti tomu, co JE.
Uvědom si, kdy stojíš v opozici proti něčemu – názoru jiného nebo tomu,
co se zrovna odehrává.
Buď pozorný, když považuješ příběh, který ti působí bolest o tom, co se děje, za pravdivý.
Procitni, když sebe považuješ za skutečného vypravěče příběhů, které vytváří mysl.
Vnímej, když mysl touží po něčem jiném, než ti skutečnost TADY a TEĎ nabízí.
„Zaklepej“ si na čelo, když se chceš s realitou hádat.
Buď citlivý k momentu, kdy místo, abys spočinul v přítomném okamžiku,
přecházíš do působení na tento okamžik.
Na chvilku se zastav, když si myslíš, že život – realita je na jedné straně a ty na té druhé.
Vědomě sleduj, když jsi netrpělivý a chceš s „neuspokojivým“ okamžikem něco udělat.
Uč se zkoumat a uvědomovat si,
jakmile začneš pociťovat sebemenší napětí nebo odpor v těle, mysli nebo ...

Číst celý článek

JDE O TANČENÍ, NE O TANEC

Když někam jdeš, stáváš se chůzí, i když to vypadá, že „ty“ jdeš.
Jakmile na sebe zapomeneš, jsi procesem, který právě probíhá.
Ať jde o mluvení, milování, naslouchání nebo vidění,
jakmile z rovnice zmizí pocit osobního já, zmizí jakýkoliv odpor v proudu procesu
stejně jako zmizí kameny v proudu řeky.
A když jsi ve „flow“, nejde o výsledek, ale o TADY a TEĎ.
Tisíce TADY a TEĎ vytváří dojem plynulého proudění, kterým ve skutečnosti jsi.
Potom ať děláš cokoliv, stáváš se tím, propadáváš se sám do sebe.
Určitě se ptáš, co s tím poznatkem máš dělat?
Pokud tancuješ, neptáš se, jaký to má smysl, prostě jen tancuješ pro tanec samotný.
Jsi v pohybu, i když vevnitř v hlubokém klidu.
Je to takový klid v pohybu, vše do sebe zapadá bez zbytečného vměšování se mysli.
Užíváš si to, co JE a nekazíš si to neustálým „co bude, až to bude“.
Tančíš a tančíš a nestaráš se, o jaký tanec jde, protože ti úplně stačí jeho prožívání.
Pluješ oceánem – sám sebou, občas se vynoříš stejně jako vlny na povrchu,
aby ses opět vnořil sám do sebe.
Nikde ...

Číst celý článek

O CO JDE

Když se ráno probudíš a přemýšlíš o tom, co dnes uděláš, kam půjdeš,
jak si zkrátka „povedeš“ probudil ses jen ze snu do snu.
Jakmile se ráno nastěhuješ do „svého“ těla a ztotožníš se s ním
(děje se to automaticky), připojí se myšlenky a emoce, které považuješ za své.
Potom začne malá tragikomedie, jízda na horské dráze
vytvořená tisíci myšlenkami a následnými emocemi.
Nemůžeš si pomoci - nemůžeš nemyslet, zahnat nechtěnou myšlenku,
necítit to, co zrovna cítíš, zkrátka jsi v tom, až po „uši“.
I když se tak život se vznikem „já“ stává tobogánem,
bude většina svou „pozici“ bránit a obhajovat.
Zvykli si na jízdu v bouři, snaží se kontrolovat vlny a srovnávat je do jedné,
jim přijatelné roviny.
Sebeovládání a nucení se k pozitivnímu myšlení jim k tomu má údajně dopomoci.
Pracují s heslem „Zítra nebo jednou, až se stane to a to, až udělám to a to,
až získám to a to…“bude můj život lepší a já budu spokojenější.
Jenže pocit „já“ je založen právě na nespokojenosti, snaze být někde jinde,
než zrovna jsi a mít něco ...

Číst celý článek

MINULOST – DOVEDNĚ UDRŽOVANÉ VĚZENÍ MYSLI

Pokud se neustále „přehrabuješ“ v minulosti a vykopáváš to, co bylo,
nepochopil jsi význam minulého času.
Co bylo, bylo a žádný návrat z přítomnosti do minulosti to nezmění.
Mysli si, že to, co se stalo, se nemělo stát a utrpení máš zaručené.
Když se ohlížíš dozadu, nevidíš to, co přichází „zpředu“.
Potom budeš zakopávat o to, co je zjevné…to, co ti TEĎ život nabízí.
Je to stejné, jako když si můžeš dnes udělat chutné čerstvé jídlo,
ale ty si neustále ohříváš to včerejší.
Mysl žije z minulosti, je minulostí a neustále se vrací k tomu, co bylo.
Na základě minulosti vyhodnocuje „novou“ přítomnost
a dívá se na ni skrze brýle, které si pořídila „kdysi“.
Tak máš kapsy plné věcí z minula, které ti brání jít radostně vstříc tomu,
co se ti právě nabízí.
Žádná konstelace, regresní terapie a minulé životy tě nevysvobodí z vězení mysli.
Mysl tě bude neustále nabádat, aby ses vracel k minulosti,
protože pro ni je to rajská zahrada.
Tak opravuješ staré koleje a upevňuješ své ego místo toho, abys postavil koleje nové.
Nepotřebuješ rozebírat minulost a hledat v ní pro ...

Číst celý článek

PO PROUDU

Nechej vše být takové, jaké je.
Nechej ostatní být tím, čím jsou a čím chtějí být.
Pusť se, na směr jízdy to nebude mít stejně žádný vliv.
Nechej to na NĚM, ON je ten, KDO to ve skutečnosti řídí
a jen pozoruj, co se „skrze“ tebe vytváří.
Potom to přijmi a dále se chovej tak, jak to v daný okamžik cítíš.
Dej si klid, nic neměň, nechej vše proběhnout.
Nechej se vést a povol svou urputnost mít to pod kontrolou.
„Kudy zrovna TEĎ vane vítr?“
Spolupráce s NÍM (se svou skutečnou podstatou) je alfou a omegou hry ve fyzické realitě.
Uvidíš, jak lehce se dá procházet dnem, jak snadno se dá žít.
Takový postoj není výrazem slabosti, ale ukázkou síly.



Číst celý článek